Frithjof Schuon – v Evropě známý jako jedna z nejpřednějších autorit na komparativní religionistiku a jeden z nejvýznačnějších představitelů religio perennis – se celý svůj život do hloubky zajímal o prérijní indiány Severní Ameriky, s nimiž se cítil velmi spřízněn. V průběhu svého dlouhého spisovatelského života napsal řadu článků o těch nejpozoruhodnějších aspektech tradic prérijních indiánů, současně však také – jako nadaný umělec – maloval po celý život scény ze světa indiánů. Kniha Opeřené slunce tak kombinací těchto dvou aspektů představuje pronikavý vhled do způsobu života národa, jehož hrdinství a originalita z něj udělaly předmět dlouhodobé fascinace v celém světě.
Je otázkou, zda staří indiáni nazývali Boha „Velký Duch“. Je zjevné, že ne všichni to tak dělali, je ovšem jisté, že někteří ano. Ať už tomu bylo jakkoli, je tento termín bezpochyby velmi vhodný pro indiánskou představu Boha z následujícího důvodu: indiáni chápou Boha současně v Jeho jednotě i v Jeho diverzitě, a proto mluví o tom, že existuje mnoho „Duchů“. V jiném jazyce by se těmto „Duchům“ dalo říkat Andělé nebo na nejvyšší úrovni Božské kvality. Mohou tím být míněni i pozemští Duchové – kteří jsou pod Anděly – nebo přesněji: ti pozemští Duchové, kteří odrážejí Anděly, a tím i Božské kvality. Je to jako paprsek slunce, který je čisté světlo, ale tím, jak vše proniká, mění barvu. Všechny tyto aspekty jsou esenciální jednotou, a proto můžeme mluvit o „Velkém Duchu“, což je výraz, který obsahuje rozdíl mezi mnohostí a jednotou v Božské realitě. Indiánská představa Boha není antropomorfická ani panteistická, je, metafyzicky řečeno, polysyntetická.
Nejdůležitějšími projevy Velkého Ducha jsou Západ, Sever, Východ, Jih, Nebe a Země, pak jsou další formy jako Slunce, Orel, Bizon, Kámen, Jitřenka. Všechny tyto fenomény jsou fyzické věci, které vidíme a cítíme. Všechny představují Principy, které fungují všude v celém Vesmíru. A všechny tyto Principy pracují v lidské duši – v každé duši je Západ, Sever, Východ, Jih, Nebe, Země, Slunce, Orel, Bizon, Kámen a tak dále. Všechny jsou předznamenány v samotném Velkém Duchu, protože ačkoli je jeden, obsahuje v sobě všechny tyto kvality, jejichž vnější formu vidíme ve světových stranách a jistých přírodních jevech.
Velký Duch je skrytá Skutečnost všech věcí. Spojují se zde dvě pravdy: v jistém smyslu je nekonečně nad námi a my jsme zcela jiní než On a v jistém smyslu je uvnitř nás a je nám blíž než my sami.
Indiáni mají Posvátnou dýmku a Potní chýši, mají také Vzývání o samotě (Pláč o vizi) a Tanec slunce. To lze považovat za hlavní rysy náboženství prérijních indiánů. Mají ještě jiné velmi důležité obřady, ale jelikož číslo čtyři je pro indiány posvátné, zmíníme se jen o těchto čtyřech nejdůležitějších formách zbožnosti.
Posvátná dýmka znamená modlitbu. S ní se indiáni modlí nejen za sebe, ale také za celý Vesmír. Celý Vesmír se modlí s nimi.
Potní chýše znamená očistu. V ní se člověk obnovuje, stává se novou bytostí. Je čistý před svým Stvořitelem.
Vzývání o samotě je nejvyšší formou modlitby. Je to kontemplace a sjednocení. Ale také to jemným a nepřímým způsobem prospívá celé komunitě. Tato vnitřní modlitba o samotě by měla trvat i v denním životě – měla by se stát neustávající modlitbou. V této modlitbě se v srdci opakuje tradiční indiánské jméno Velkého Ducha. To je nejvyšší a nejdokonalejší forma duchovního života.
Tanec slunce je svým způsobem modlitbou celé komunity. Pro ty, kteří tancují, je to sjednocení s Velkým Duchem. Po skončení by měl Tanec slunce pokračovat jako spirituální vibrace v srdci. Je to symbol našeho spojení s Bohem. Pokud v našem srdci sídlí Božská Přítomnost, jsme spojeni s Bohem zlatým paprskem. V Tanci slunce jsme jako orel, který letí směrem ke slunci, jako on jsme nad pozemskými věcmi, v čistém vzduchu nad vysokými horami a v posvátné osamělosti s naším Stvořitelem. Tanec slunce nás spojuje s Velkým Duchem a ti, kteří se jej účastnili, na něj nikdy nezapomenou.
Pisatel těchto řádků není indián, ale účastnil se dvou Tanců slunce v posvátné aréně a druhý den se postil spolu s indiány. Byl adoptován kmenem Siouxů a dostal jméno „Jasná hvězda“ (Wičháȟpi Wiyákpa). Zná dobře některé posvátné tradice Asie a přijímá každé opravdové a tradiční náboženství, ale z toho stejného důvodu ví, že moderní bílá civilizace je omyl, který nemá nic společného s křesťanstvím. Tato úchylná a nepřirozená civilizace odporuje křesťanství stejně tak jako každému opravdovému náboženství. Pisatel těchto řádků ví, že přítomný svět spěje ke konci v budoucnosti, která není příliš daleko. Myslí si, že nic z toho, co je opravdu duchovní, nesmí být ztraceno. Musíme se držet posvátného Božího jména a důvěřovat mu, ať už je tradiční forma jakákoli.
Nikdy nezapomínejme, že náboženství znamená rozlišování mezi Věčným a pomíjivým a jednotu s Věčným. Jinými slovy, náboženství je v podstatě rozlišování a koncentrace, oddělení od zla, které je iluzí, a spojení s Božským Bohem, který je Pravdou a věčnou Realitou.
– ukázka z knihy Opeřené slunce
