Moudrost cítění od Roba Preece je kniha, která nás vede k hlubšímu porozumění emocí a jejich významu pro náš duchovní a osobnostní rozvoj. Autor se zaměřuje na to, jak nás naše emoce mohou vést k vnitřnímu poznání a jak mohou být nástrojem k dosažení vyššího stupně vědomí. Kniha nabízí praktické návody a cvičení, jak rozvíjet schopnost vnímat a pracovat s emocemi, abychom mohli dosáhnout vnitřního míru a rozvoje. Moudrost cítění nás vede k uvědomění si vlastního potenciálu a k propojení s vyšším vědomím. Následující ukázka je z kapitoly Setkání se stínem:
Ukázka z knihy Roba Preece: Moudrost cítění
Žádné zkoumání světa pocitů a emocí nemůže být úplné, nevěnujeme-li pozornost také podstatě toho, co Jung nazval stínem. I když budeme díky prohloubení vztahu ke svému tělu a jemnějším úrovním vědomí prožívat své pocity mnohem vědoměji než dříve, stále tu ale bude aspekt naší přirozenosti, který nám bude unikat. Dokonce ani práce s podosobnostmi nemusí nutně vynést tento aspekt na povrch. Náš stín je z podstaty věci nevědomý. Bylo nutné jej během dospívání pohřbít do nevědomí, neboť je nepřijatelnou stránkou naší přirozenosti. Postupně jsme si uvědomili, že některé aspekty naší emoční a instinktivní povahy nejsou přijímány členy naší rodiny, přáteli a většinovou kulturou, a tak jsme je pohřbili do nevědomí. Tam dál žijí v temnotě a ve skutečnosti čerpají sílu z našeho popírání a potlačování. Bohužel ale nezmizí samy od sebe. Zůstávají tam skryty, dokud nějaké okolnosti nevyvolají z podsvětí jejich přítomnost a sílu. Právě zjevení stínu v jeho plné síle může být zkušeností, která nás dokáže nejvíc rozrušit, vyděsit a často také přináší hluboký pocit hanby a trapnosti. Je však důležité uvědomit si, že stín je mnohem víc než jen potlačené emoce a jejich případný výbušný emocionální projev.
Je pochopitelně snadné získat dojem, že stín jakožto temná stránka naší povahy je špatný. Sice skutečně přebývá v temnotě, ale to neznamená, že je ze své podstaty špatný. Protože dosud spočíval v temnotě, nemohl být zkrocen vědomou integrací, měl příležitost se různě pokroutit. Často se jedná o divokou, nerozvinutou stránku naší povahy, která je v duchovním kontextu obvykle v protikladu k morálním předpisům. Jestliže v rámci spirituálně korektního prostředí prohlásíme přirozené, spontánní a expresivní projevy za nepřijatelné, riskujeme, že budou odsunuty do stínu.
Pohřbeny ve stínu končí nejčastěji takové aspekty naší přirozenosti jako agrese, moc a sexualita, v temných zákoutích naší psýché ale můžeme objevit i jiné, jemnější obměny naší instinktivnější stránky. Je možné, že část naší vitality, kterou v životě potřebujeme, zůstává uvězněna v našem stínu a my k ní nemáme přístup. Náš stín může obsahovat části naší tvořivosti a našich schopností, které jsme v sobě potlačili, často ze strachu nebo pod dojmem nepřijatelnosti. Lidé, kteří trpí hlubokými pochybnostmi a nedostatkem sebedůvěry, mohou mít ve stínu pohřbeny schopnosti, které zoufale touží proniknout na světlo. Mezi obvyklé příklady takových potlačených projevů naší přirozenosti patří naše tvořivé schopnosti, projevy moci a asertivity, spontánnost a hravost a dokonce i sexualita.
Existenci stínu si můžeme poprvé uvědomit jedním ze dvou způsobů. Prvním je situace, když se stín prodere z našeho nevědomí a převezme kontrolu nad naším chováním, které má normálně na starosti ego. Taková situace se může přihodit, například když to trochu přeženeme s alkoholem, což oslabí naši běžnou kontrolu. Náš stín může proniknout na povrch také během vášnivé hádky, kdy se můžeme slyšet říkat věci, které šokují i nás samotné. Může se projevit například i při řízení, kdy se přestaneme ovládat a začneme si na ostatních řidičích vylévat zlost. Stín se může také znenadání objevit, když jsme ve velkém stresu. Někdo, koho známe jako ohleduplného, se najednou může projevit jako nenasytný sobec.
Druhý způsob, jakým můžeme poznávat svůj stín, je prostřednictvím projekcí. Jung si byl velmi dobře vědom toho, že svůj stín často promítáme na osoby z našeho okolí a obvykle mají podobu silného strachu, předsudků nebo hodnocení. Náš stín se tak projevuje skrze ty, na které žárlíme nebo vůči nimž pociťujeme odpor, nebo když nám někdo takříkajíc šlápne na kuří oko nebo nás prostě něčím dráždí. Problém je v tom, že v takových situacích si většinou vůbec neuvědomujeme, že na druhé projikujeme něco ze sebe.
S projevy těchto projekcí se lze v naší kultuře setkat v mnoha podobách, na individuální i na kolektivní úrovni. Velmi dobře patrné to bylo na předsudcích, které v době studené války panovaly mezi Západem a Ruskem. Projekce byly také součástí nenávisti, která v Irsku vyvrcholila střetem mezi protestanty a katolíky. Stejně tak najdeme projekce i v pozadí předsudků, které se nyní objevují ve vztahu k islámskému světu. Když se stín prodere na povrch, většinou je jeho projev velmi iracionální a emotivní. Hrozí nebezpečí, že jej budeme brát velmi vážně a uvěříme tomu, co si myslíme, že vidíme.
Jung při svém zkoumání stínu zjistil, že čím oslnivějším, pozitivnějším a lepším se stává náš vědomý život, tím temnějším se stává náš stín. Probuzení podle jeho slov nedosáhneme tím, že budeme usilovat o lehkost a zářivost, ale tím, že začneme integrovat svůj vlastní stín.
Proto je nesmírně důležité, abychom v rámci svého duchovního života postupně vynášeli svůj stín do vědomí. Jinak se naše spiritualita stane jen jinou formou konzervace oddělenosti světlého, dobrého a přijatelného od nepřijatelného, temného nebo „zla“. Ani nikdy neutuchající souboj dobra a zla, jak jej prezentují různá náboženství, otázku stínu nijak neřeší, naopak – jen zasouvá stín ještě hlouběji do nevědomí. Tam se pak může skutečně stát démonem. V této souvislosti stojí za povšimnutí, že buddhismus pracuje s dichotomií ignorance (nevědomosti) a moudrosti, ve smyslu nevidění a vidění, namísto dichotomie dobra a zla. Zabýváme-li se tedy otázkou stínu, problém nespočívá v tom, zda je dobrý či špatný, ale zda si jsme nebo nejsme vědomi jeho přítomnosti.
Jestliže dospějeme do bodu, kdy si uvědomíme potřebu znovu probudit svůj vztah ke svému stínu, budeme potřebovat pevnou nádobu, jak to formuloval Jung, která udrží temného boha vypuštěného z podsvětí. V okamžiku, kdy se stín znovu vynoří, se spolu s ním objeví také obrovské množství energie a často také velmi silné emoce. Stín, který vyjde na povrch, je tak mocný zčásti proto, že jsme jej dosud potlačovali, a zčásti proto, že je svou podstatou spjat s naší vnitřní silou a vitalitou. Pokud tento proces neprovádíme s určitou zručností, může nás doslova porazit.
Zručné zacházení vyžaduje dvě věci: jednak musíme být ochotni převzít odpovědnost za to, co se v nás objevuje, a jednak si musíme uvědomit, že to, co vypluje na povrch, se dotkne ostatních a že nesmíme dopustit, aby jim to ublížilo. Často se obáváme, že jakmile stín vystoupí, bude nebezpečný a ublíží druhým. Můžeme proto mít pocit, že by to bylo příliš, nebo že by si s tím druzí neporadili. Což může být v mnoha ohledech pravdivé. Stín může být nebezpečný, zvlášť pokud je naplněn hněvem a vztekem. Pokud bychom na základě něho jednali a někomu ublížili, nepřineslo by nám to nic dobrého, stejně jako předtím potlačování. Žádný z těchto přístupů nevede k transformaci podstaty stínu. K transformaci stínu je často zapotřebí určité alchymické nádoby, nějakého kanálu, kterým by energie mohla projít, až se objeví. Takovým kanálem může být terapie, mohou jím být nějaké praktické činnosti nebo meditace v ústraní.
Když jsem vedl meditační ústraní a v rámci nich pracoval s lidmi, mohl jsem velmi jasně pozorovat, jak se s narůstající intenzitou vnitřního procesu může začít vynořovat stín. Když v ústraních pracujeme spolu s mou ženou Annou, často je nezbytné, abychom drželi prostor (v psychologickém smyslu slova), ve kterém mohou lidé projít procesem znovuprobuzení stínu. Ověřili jsme si, že rámec meditačního ústraní dokáže vytvořit bezpečný kontext, v němž se může síla stínu znovu probudit k životu, aby mohla být v podporujícím prostoru integrována. Meditační ústraní je svým způsobem velmi účinnou alchymickou nádobou. V některých případech dochází k transformaci přímo prostřednictvím procesu meditace, kdy je energie stínu uvolněna a svedena vnitřním kanálem. Jindy můžeme silnou energii emocí, jakou je například hněv, nechat projít na povrch skrze pohyb a integrovat ji skrze tělo. Tomuto způsobu se budeme podrobněji věnovat ve čtrnácté kapitole.
Jako ilustrace toho, jak může stín znovu vyplout na povrch, nám může posloužit příběh jedné klientky, která v průběhu svého dětství dostávala velmi jasné signály, že její sexualita je nepřijatelná. Když dospěla v ženu, měla silný pocit, že musí svoji sexuální stránku skrývat, protože je to něco, za co se má stydět. Teprve prostřednictvím mnohaleté terapie a praxe s konkrétním božstvem tantrické tradice se její přirozená sexualita začala znovu probouzet. Zpočátku to pro ni bylo velmi nepříjemné, protože to s sebou přinášelo i silný pocit studu a obavu, že ji její okolí bude hodnotit a odsoudí ji. Našla kolem sebe lidi, kteří ji na této cestě podpořili a vážili si jí ve chvíli, kdy se dokázala své sexualitě otevřít, a to jí poskytlo bezpečný kontext, ve kterém mohla uvolnit tuto stínovou část své přirozenosti. Začala vnímat, že její sexualita není ostudná ani špatná, ale jen silná. Bylo úžasné pozorovat, jak postupně nacházela přirozené způsoby vyjádření této své stránky, která tak mohla vystoupit ze stínu a začít se v jejím životě projevovat.
Ať už se rozhodneme pro jakoukoliv metodu k probuzení a integraci stínu, je třeba si uvědomit, že to není příjemný proces a že od nás bude vyžadovat, abychom v něm vytrvali a postupně umožnili svému stínu, aby se stal naší součástí. Tento proces se neobejde bez soucitné kvality neposuzování, která dovolí stínu, aby byl takový, jaký je, místo toho, abychom na svůj stín pohlíželi jako na něco špatného a cítili se špatně, protože cítíme právě to, co cítíme. Agrese, moc a sexuální touha jsou velmi mocné síly a často jim nechceme dát průchod, i když právě to je někdy nezbytné, abychom je dokázali transformovat a integrovat. Na určité úrovni jsou pouze mocnou energií, a pokud se jim dokážeme otevřít a zvědomit je ve svém těle, objevíme v sobě mimořádně bohatý zdroj.
Je poměrně běžné, že máme natolik slabý vztah k vlastní vnitřní síle, že jediný způsob, jak jí dovedeme dát průchod, je výbuch hněvu. Jakmile však tuto svoji stránku vyneseme ze stínu, možná vůbec poprvé pocítíme, že jsme schopni ve svém těle vnímat pocit vnitřní síly, a nepotřebujeme ji už proměnit v hněv. Stejně tak můžeme zjistit, že jsme schopni spokojeně žít ve svém těle jako sexuální a probuzená bytost beze strachu a pocitu, že jde o něco nezřízeného a špatného. Můžeme také poprvé poznat pocit, že opravdu můžeme být tím, kým jsme.
Stín v nás zadržuje energii, která se může stát úžasným zdrojem, jakmile jej začneme integrovat do svého prožívání. Toto je čistá esence našeho probuzení a platíme velkou cenu za to, že o tom nevíme nebo to přehlížíme. Když se náš stín začne probouzet, mohou se spolu s tím objevit silné emoční prožitky. Pokud nám nechybí určitá obratnost a ochota vydat se na tuto cestu, přinese nám jeho probuzení a transformace obrovský užitek. Pravděpodobně nejúčinnější způsob, jak toho dosáhnout, je prostřednictvím procesu „ztělesnění“, jemuž se budeme věnovat v souvislosti s pohybem.
ROB PREECE je psychoterapeut kontemplativního směru, který po dvacet let vede vlastní psychoterapeutickou praxi a zároveň již přibližně třicet let praktikuje buddhismus. Ve své práci se zaměřuje na oblasti, kde se buddhismus potkává s transpersonální psychologií. Léta 1980 až 1985 strávil v ústraní v Himálaji, je také vynikajícím malířem thangk. Vede meditační ústraní a workshopy zaměřené na srovnání jungiánského a buddhistického přístupu v psychologii.
