Hlava katolické církve se v knize Proti válce zamýšlí nad hlubokými motivy válek a jejich dopadem na lidstvo. Papežovo „ne válce“ je stejně radikální a rozhodné jako jeho předchůdců, a není motivováno politicko-diplomatickými kalkulacemi ani zainteresovaným postojem.
V knize reflektuje utrpení obětí na Ukrajině, dívá se do tváří těch, kdo trpěli válkou v Iráku, mluví o historických událostech v Hirošimě a neslýchaném odkazu dvou světových válek 20. století. František vidí, že v chamtivosti po moci, v mezinárodních vztazích ovládaných vojenskou silou, v okázalosti válečných arzenálů se skrývají hluboké motivy válek, které dodnes potřísňují planetu krví. Odmítá střety, které rozsévají smrt, zkázu a zášť, protože ty přinášejí pouze novou smrt a novou zkázu ve spirále, kterou může ukončit pouze obrácení srdcí.
Dialog jako politické umění, náročné budování míru, které vychází ze srdce a rozšiřuje se do celého světa, zákaz atomových zbraní a odzbrojení jako strategická volba jsou konkrétní ukazatele, které nám František svěřuje, aby se budování míru skutečně stalo společným horizontem, na němž lze budovat naši budoucnost. Protože z války se nemůže zrodit nic skutečně lidského.
„Proti válce“ je důležitým příspěvkem k současné diskusi o míru a globální bezpečnosti. Knihu uspořádal známý italský vatikanista Andrea Tornielli a vychází z Františkových projevů a rozhovorů během jeho pontifikátu.
