Jednou, ještě na vysoké, mě známá slyšela mluvit o předmětu půdoznalství. Podívala se na mě s údivem a zeptala se: „To chceš říct, že existuje celý předmět o hlíně?“ Ukázalo se, že o „hlíně“ se toho dá zjistit víc, než si lidé dokážou představit. Vlastně ani já sám jsem si to nedokázal představit. Když jsem se dal do psaní této knihy, myslel jsem, že vytvořím nejlepší návod pro přeměnu zubožené hlíny bez života na nadýchanou úrodnou PŮDU. Vždyť mám několik titulů z agronomie a s půdami jsem pracoval celý svůj život.
Myslel jsem si, že o tomto tématu něco málo vím. Netrvalo dlouho, než se tento úkol ukázal být neúnosně zahlcující. Během svých rešerší a četby jsem zjistil, že o každé kapitole této knihy existují celé svazky informací. Vlastně už byly napsány celé knihy o každé větě z některých kapitol.
Například v kapitole o uhlíkatých přídavcích do půdy je na scéně jen v krátké zmínce biouhel. Ale o samotném biouhlu existují celé tučné učebnice. Někteří vědci se specializují jen na toto téma a píšou o něm vědecké práce, které skoro nemůžu rozluštit. Tolik by se toho dalo napsat třeba jen o aerobním kompostování, anaerobním kompostování nebo hnoji. A to jsou všechno jen části jedné kapitoly. Jak bych mohl nacpat veškeré vědění těchto vědeckých titulů do jedné knihy?
Začal jsem se cítit trošku s „rozumem v koncích“. Každý z těch autorů věděl o svém tématu očividně víc než já. Trvalo by mi roky výzkumu a bádání o každém jednom prvku, než bych mohl napsat knihu, kterou jsem původně chtěl. Kdybych takovou publikaci měl napsat, nebyla by to jedna kniha, byl by to celý svazek, a nedokázal bych jej dokončit ani do konce svého života.
Takže jsem se v půlce svého psaní rozhodl změnit cíl. Místo psaní všezahrnující knihy o regeneraci půdy to bude psaní první knihy o regeneraci půdy, kterou by si s chutí přečetl obyčejný člověk.
Cílem této publikace je nabídnout odrazový můstek, ze kterého lidé mohou skočit, rozletět se a ponořit se do kteréhokoliv z témat, které je nejvíc zajímá a zároveň pro to chci poskytnout základy a zdroje. Většina této knihy bude znít jako zaseknutá gramofonová deska. Stejná témata se v knize budou objevovat znovu a znovu. Není to opakování, je to „dostávání pod kůži“.
– z úvodu autora
Manuál regenerativního zemědělství obsahuje přes 60 fotografií a obdobný počet schémat, nákresů a infografik. Srozumitelně strukturovaný text doplňují přehledové a bilanční tabulky a výpočty. Autor tím dokládá nejen zaujetí tématem zodpovědného přístupu k půdě, ale i hluboké znalosti, které ochotně sdílí i s českými čtenáři. I proto je publikace doplněna řadou poznámek a komentářů docelujících tuzemský kontext i zasvěcenými doprovodnými texty Ladislava Mika a Karla Klema. Publikace přichází v době, kdy se oblast regenerativního zemědělství začala vyučovat na Mendelově univerzitě v Brně a kdy se zásadami tohoto přístupu k půdě a krajině inspirují i na Ministerstvu zemědělství ČR mj. v otázce zákonného ochrany půdy například před erozí.
