Ilustrace Marian Palla
Poezie Milana Ohniska je rozpolcená stejně jako její autor. Klesá do nejtemnějších hlubin lidského tělesna i duchovna a vzápětí se v triumfálním orgasmu imaginace vymršťuje vysoko nad ně. Sex, absurdita, všudypřítomný neklid – to vše viděno z (dvoj)ohniskové vzdálenosti a filtrem slovotvorných eskapád. Černé a růžové brýle nasazené naráz. Náraz. Marast. A zase zpátky.
Předkládaný výbor obsahuje kromě básní ze všech šesti oficiálně vydaných samostatných sbírek také texty z exilové sbírky Přiznání (1985–1987), vzácného soukromého samizdatu s názvem Detox (1985–1999), kolektivní Býkárny (napsané s Ivanem Wernischem a Michalem Šandou) a také textů dosud nikde nezveřejněných.