Humanistická perspektiva - nakladatelství Lukáš a syn

Srozumitelná a živá kniha, proložená vtipnými a trefnými příklady, je určena jak laikům, kteří chtějí vědět, o čem je sociologie, tak studentům a sociologům, kteří se zajímají o širší důsledky a rozměry svého oboru. Profesor Berger zařazuje sociologii do humanistické tradice a uznává ji jako „zvláštně moderní, zvláštně aktuální formu kritického myšlení“. Aniž by podceňoval význam vědeckých postupů v sociologii, poukazuje na její zásadní spřízněnost s historií a filozofií a ukazuje, jak může sociologie v tomto smyslu přispět k plnějšímu poznání lidského světa.

„Na rozdíl od loutek,“ poznamenává, „máme možnost zastavit se ve svém pohybu, vzhlédnout a vnímat stroj, kterým jsme byli pohnuti. V tomto aktu spočívá první krok ke svobodě.“ Profesor Berger toto vědomí podrobně rozebírá ve vztahu k vlastní biografii, k fungování společenských institucí a ke složení jedince jako produktu těchto institucí. V každém případě nastiňuje hlavní přínosy k sociologii takových klasických sociologů, jako byli Weber, Pareto a Durkheim v Evropě, Veblen, Cooley a Mead ve Spojených státech a některá nejvýznamnější jména v tomto oboru v současnosti.

Ukázka z knihy Úvod do sociologie:
od Petera L. Bergera

Sociologie jako individuální zábava

O sociolozích se nevypráví mnoho anekdot. Možná to v nich vyvolává určité zklamání, zvláště když se srovnají se svými vzdálenějšími bratranci psychology, kteří jsou oblíbenější a téměř ovládli onu oblast amerického humoru, jež byla tradičně vyhrazena duchovním. Člověk, který je na nějakém večírku představen jako psycholog, ihned pocítí, že je předmětem značné pozornosti a zdrojem nepříjemného rozruchu. Sociolog na tomtéž místě vzbudí nejspíše stejnou reakci, jako kdyby byl do společnosti uveden pojišťovací agent. Bude si muset získat pozornost jako kdokoli jiný. To je možná mrzuté a nespravedlivé, ale také poučné. Nepočetnost vtipů o sociolozích zřejmě naznačuje, že nezaujímají v představách veřejnosti tolik místa jako psychologové. Ukazuje však také na to, že v představách veřejnosti o sociolozích existuje určitá nejasnost. Dobrým východiskem pro naše úvahy snad bude, podíváme-li se na některé z těchto představ blíže.
Zeptáme-li se studentů, proč si zvolili za hlavní studijní obor sociologii, dostaneme často tuto odpověď: „Protože rád pracuji s lidmi.“ Ptáme-li se jich dále, jaké jsou jejich plány, pokud jde o budoucí zaměstnání, zpravidla slyšíme, že mají v úmyslu věnovat se sociální práci. O tom si řekneme víc za okamžik. Jiné odpovědi jsou vágnější a obecnější, ze všech ale vyplývá, že dotyční studenti by se zabývali raději lidmi než věcmi. Výčet povolání a oborů, jež v této souvislosti zmiňují, zahrnuje personalistiku, lidské vztahy v pracovním procesu, práci s veřejností, reklamu, plánování obecního rozvoje nebo laickou práci v náboženských komunitách. Všem těmto oblastem činnosti je, jak se obecně předpokládá, společné, že v nich člověk může „udělat něco pro lidi“, „pomáhat lidem“, „dělat práci, která je užitečná pro společnost“. Takovou představu sociologa lze charakterizovat jako sekularizovanou obdobu liberálního protestantského pastora s tajemníkem YMCA, který by mohl zprostředkovávat propojení mezi náboženskou a světskou dobročinností. Sociologie je tu pojímána jako nejnovější variace na klasické americké téma „povznesení“ a sociolog je považován za člověka, který se profesionálně zabývá osvětovou činností mezi jednotlivci i ve prospěch společnosti jako celku.
O trpkém rozčarování, do něhož tento typ motivace ústí ve většině zaměstnání, o nichž jsme se zmiňovali, bude brzy napsán velký americký román. Lidumilové, kteří si našli práci v osobních odděleních a poprvé se utkávají s lidsky tvrdou realitou stávky, v níž musí bojovat na jedné straně přísně stanovené bitevní linie, nebo kteří pracují s veřejností a právě objevují, co to znamená, když se od nich očekává propaganda a angažovanost v tom, co odborníci na tuto oblast nazývají „technika získávání souhlasu“, nebo kteří nastoupili do obecních institucí a začínají procházet tvrdým školením v politice spekulací s nemovitostmi, všichni tito nadšenci mají dojemný osud. Zde se však nechceme zabývat ztrátou nevinnosti. Jde nám jen o konkrétní představu sociologa, která je nepřesná a zavádějící.
Je samozřejmě pravda, že sociology se stali i někteří chlapci skautského typu. Je také pravda, že osobním výchozím bodem pro studium sociologie mohou být dobročinné zájmy. Musíme však zdůraznit, že stejně dobře by k tomu mohl posloužit i zlovolný a misantropický postoj. Sociologický pohled má cenu pro každého, kdo chce ve společnosti nějak jednat. A toto jednání nemusí být nijak zvlášť humánní. Někteří američtí sociologové jsou dnes zaměstnáni ve vládních úřadech, které chtějí pro národ najít snesitelnější formy soužití. Jiní pracují pro vládní úřady zabývající se tím, jak vymazat z mapy společenství nepřátelských národů v případě, že taková nutnost nastane.
Ať už jsou morální důsledky těchto činností jakékoli, neexistuje žádný důvod, proč by zájem o sociologická studia měl být v některé z nich omezen. Podobně je tomu s kriminologií jako speciálním odvětvím sociologie, disponujícím otevřenými informacemi o metodách zločinu v moderní společnosti. Tyto informace mají stejnou cenu jak pro ty, kdo se snaží proti zločinu bojovat, tak pro ty, kdo mají zájem ho páchat. Fakt, že více kriminologů bývá zaměstnáno u policie než u gangsterů, může být vysvětlen morálními předsudky samotných kriminologů, veřejným postavením policie a snad i nedostatkem vědecké erudice gangsterů. S povahou informací to však nemá nic společného. Když to shrneme, „pracovat s lidmi“ může znamenat dostat lidi z brlohu, nebo je dostat do vězení, dělat jim propagandu, nebo je okrádat (ať již legálně, nebo nelegálně), vést je k výrobě lepších automobilů, nebo je školit na lepší piloty bombardérů. Pro představu o sociologovi je tedy tato fráze v mnohém nedostatečná, i když může sloužit alespoň k popisu počátečního podnětu, v jehož důsledku se někteří lidé začnou studiu sociologie věnovat.
Několik dalších poznámek je třeba uvést i v souvislosti s jinou, blízce spřízněnou představou sociologa jako jakéhosi teoretika sociální práce. Taková představa je vzhledem k vývoji sociologie v Americe pochopitelná. Přinejmenším jeden z kořenů americké sociologie lze nalézt v obavách sociálních pracovníků, kteří se střetávali s ohromnými problémy, jež provázely průmyslovou revoluci – rychlým růstem měst a chudinských čtvrtí v nich, masovým přistěhovalectvím, obrovskými přesuny lidí, rozpadem tradičních způsobů života a následnou dezorientací jednotlivců zasažených těmito procesy. Takové obavy byly zdrojem řady sociologických výzkumů. A tak tomu je zcela běžně u studentů, kteří mají v plánu zabývat se sociální prací jako hlavní sociologickou specializací.

Peter Ludwig Berger (1929–2017) byl americký sociolog a luterský teolog, od šedesátých let 20. století napsal knihy o mnoha aspektech společenských věd; některé jeho práce jsou pokládány za klasické.

V nakladatelství Barrister & Principal vyšlo nové vydání Pozvání do sociologie spolu s dosud v češtině nevydanou knihou Posvátný baldachýn.