Pod náboženskými systémy nebo systémy víry, které zastáváme, se často skrývají tři možné pohledy na svět: Vesmír je proti nám, vesmír je pro nás, nebo je vesmír neutrální.
Poslední z nich říká, že realita je lhostejná. Žádný Bůh není proti nám ani pro nás; ve vesmíru jsme v podstatě odkázáni sami na sebe. K tomuto světonázoru se hlásí mnoho dobrých, a dokonce i věřících lidí. Život je bohužel přesvědčil, že Bůh pravděpodobně existuje, a možná je dokonce spravedlivý a dobrý, ale tento Bůh se aktivně neúčastní našich životů ani dějin. Můžeme projít všemi obřady a bohoslužbami, dodržovat všechna pravidla, ale pokud se nás Boží milost hluboce nedotkla – což je plný význam obrácení – nebudeme mít žádné smysluplné vědomí božství.
To je neduh velké části dnešního západního křesťanství. Mnozí lidé udržují vnější dodržování spoléhání na Boha, ale pod ním jsou závislí jen sami na sobě. „Nic se nestane, pokud to já neudělám,“ říkají si takoví lidé. Chybí aktivní důvěra v Boží přítomnost nebo skutečnost, nebo že Bůh něco skutečně mění. Tato forma sekularismu je zákeřná – jsou v ní všechna správná slova a myšlenky, ale je v ní základní pocit lhostejného vesmíru a lhostejného, vzdáleného Boha.
Pokud někdo dlouho setrvá v lhostejném vesmíru, obvykle přejde k druhému světonázoru, kde je realita vnímána jako nepřátelská, destruktivní nebo odsuzující. Bůh nejenže není zapojen, ale je třeba ho uklidnit. Pro takové lidi je Bůh jaksi aktivně proti lidstvu: pozoruje nás, soudí nás, kritizuje nás a rozhodně není na naší straně. Mnozí křesťané tvrdí, že tomu nevěří, ale z jejich ustrašeného způsobu života je zřejmé, že tomu věří.
Třetí pohled na svět může být dán pouze milostí, i když má velký náskok v milujícím a milosrdném rodinném systému. V této skupině není vesmír proti nám, ani nesedí venku a není nám lhostejný. Nějakým způsobem je na naší straně! Realitě se dá věřit. Nemusíme tahat za ty správné nitky ani mačkat ta správná tlačítka. Milost je všude. Je dobré být tady. Život je možná těžký, ale v jádru je stále dobrý a důvěryhodný.
Dokud se nesetkáme s laskavým Bohem a laskavým vesmírem, dokud si neuvědomíme, že základem všeho je láska, nebudeme na tomto světě doma. Toto setkání s Bohem, tento zážitek pochopení, nelze sdělit slovy. Je to dar daný setkáním s Duchem. Jeho vnitřní charakter nejlépe vystihují tři překrývající se charakteristiky: víra, naděje a láska. Když tyto ctnosti zakoušíme, dovolíme jim, aby nás proměnily, a jsme schopni je předávat dál, účastníme se samotného Božího života.
