Jen málokterý jednotlivec dokázal ovlivnit dějiny zásadněji než Napoleon Bonaparte. I když byl u moci jen po desetiletí a půl, jeho vliv nepřestal být patrný dodnes a mnoho lidí stále obdivuje jeho nezdolnou vůli. Jednou z hlavních tezí Johnsonovy knihy je, že Bonaparte nebyl ideolog, nýbrž oportunista, kterému se podařilo využít dějinné náhody Francouzské revoluce k tomu, aby se vyšvihl na vrchol moci. Poté rozpoutal v Evropě nejničivější války, jaké starý světadíl do té doby zažil. Vůbec poprvé hrály v obrovském růstu armád podstatnou roli masové odvody a v bitvách se střetávaly celé národy. Zrodil ze nový koncept totální války a vyrostly instituce jako tajná policie, rozsáhlá profesionální špionáž, vládní propagandistická mašinérie nebo předstírání údajně demokratických postupů, voleb a plebiscitů. Johnson čtenáře poutavým způsobem seznamuje i s mnoha fakty Napoleonova soukromého života, ať už jde o jeho rodinu, dvě manželky, milenky či vyhnanství a smrt na Svaté Heleně.
Máme-li dostatek dokladů k tomu, abychom si mohli být jisti, že Bonaparte byl skvělý generál, právě tak můžeme nade vší pochybnost prokázat, že jeho vláda nemohla dlouhodobě přežít. Nikdo v celých dějinách neuměl lépe než Bonaparte svrhávat ustavené vlády, na jejich místě zřizovat nové správní systémy a podle potřeby jim předepisovat nové ústavy. Ani jedna
z nich však nevydržela více než několik let a některé se dožily sotva několika měsíců. Bonapartově říši se dařilo tu lépe, tu hůře, trvale však zůstávala ve stavu proměny. Nikdy také nepřestala vykazovat známky panovníkovy netrpělivosti a nedostatku houževnatosti, bez níž se žádný stát nedá dlouhodobě budovat. Psychologicky rozebírat Bonapartovu osobnost ve snaze vysvětlit úspěchy či neúspěchy, jichž dosáhl při vládnutí celým národům, to asi není zrovna historický přístup. Skutečnost, že neměl dědice, a postrádal tudíž stabilitu, již potomci mohou poskytnout muži schopnému zmocnit se vlastní energií panovnických trůnů, však nepochybně přispívala k trvale provizorní povaze jeho imperiální administrativy. Kdyby se byl Bonaparte oženil dříve, vzal si plodnou ženu a měl děti, o něž by se mohl opřít a náležitě je vycvičit, aby pak od něj převzaly otěže vlády, byl by na svou říši pohlížel jako na dlouhodobou investici, k níž je podle toho třeba přistupovat, pečovat o ni a vážit si jí.
