Odvaha budovat mír

V připravované knize Proti válce. Odvaha budovat mír se papež František zamýšlí nad hlubokými motivy válek a jejich dopadem na lidstvo. Papežovo „ne válce“ je stejně radikální a rozhodné jako jeho předchůdců, a není motivováno politicko-diplomatickými kalkulacemi ani zainteresovaným postojem. V knize reflektuje utrpení obětí na Ukrajině, dívá se do tváří těch, kdo trpěli válkou v Iráku, mluví o historických událostech v Hirošimě a neslýchaném odkazu dvou světových válek 20. století. František vidí, že v chamtivosti po moci, v mezinárodních vztazích ovládaných vojenskou silou, v okázalosti válečných arzenálů se skrývají hluboké motivy válek, které dodnes potřísňují planetu krví. Odmítá střety, které rozsévají smrt, zkázu a zášť, protože ty přinášejí pouze novou smrt a novou zkázu ve spirále, kterou může ukončit pouze obrácení srdcí.

Knihu připravujeme na polovinu dubna. Již nyní jí můžete předobjednat ZDE

Úvod z knihy Proti Válce:

Válka je svatokrádež – přestaňme ji přiživovat!

Před rokem jsem se na své apoštolské cestě do ztrýzněného Iráku mohl osobně přesvědčit o katastrofě, kterou způsobila válka, bratrovražedné násilí a terorismus. Viděl jsem rozvalené domy a rozdrásaná srdce, ale rovněž zárodky obrodné naděje. Nikdy by mě tenkrát nenapadlo, že se o rok později stanu svědkem toho, jak válečný konflikt propuká v Evropě.
Od samého počátku svého působení ve funkci římského biskupa jsem hovořil o třetí světové válce a upozorňoval jsem, že ji už zažíváme, byť zatím pouze po kouscích.
Tyto kousky se časem čím dál víc rozrůstaly a vzájemně propojovaly… V současnosti probíhá ve světě spousta válek, které působí obrovskou bolest a vybírají si nevinné oběti, a to zejména mezi dětmi. Kvůli těmto válkám se dávají na útěk milióny lidí, kteří jsou nuceni opustit svou zemi, domov a zničená města, aby si zachránili život. Jedná se o nespočet pozapomenutých válek, které se čas od času znovu vynoří před naším těkajícím zrakem. Tyto války nám připadaly „vzdálené.“ Dokud válka nyní – skoro nečekaně – nepropukla v naší blízkosti. Ukrajina byla napadena a obsazena. A těmi, na něž tento válečný konflikt těžce doléhá, je bohužel nespočet nevinných civilistů, mnoho žen, dětí i starých lidí; ti všichni jsou nuceni žít v krytech vyhloubených pod zemí, aby se ochránili před bombardováním. Celé rodiny se rozdělily, protože manželé, otcové a dědové zůstali, aby se zapojili do boje, zatímco jejich manželky, matky a babičky se vydaly na dlouhé cesty za nadějí do zahraničí, aby hledaly útočiště v jiných zemích, které je přijímají s velkou srdečností.
Při pohledu na srdceryvné obrazy, které denně vídáme, a při poslechu nářku dětí a žen nelze než volat: „Přestaňte!“ Válka není řešení – válka je šílenství, válka je monstrum, válka je rakovina, která živí sebe sama pohlcováním všeho kolem! Ba co více, válka je svatokrádež, jež hubí to nejcennější na naší zemi – totiž lidský život, nevinnost maličkých, krásu stvoření. Ano, válka je svatokrádež!
Nemohu nevzpomenout, jak se v roce 1962 svatý Jan XXIII. obrátil na tehdejší mocnosti s úpěnlivou prosbou o zamezení další eskalaci konfliktu, který mohl svět uvrhnout do propasti jaderné války. Zapomenout nemohu ani na důraznost, s níž svatý Pavel VI. v roce 1965 na Valném shromáždění Organizace spojených národů řekl: „Už nikdy více válku! Už nikdy více válku!,“ nebo na četné výzvy k míru formulované svatým Janem Pavlem II., který v roce 1991 označil válku za „dobrodružství bez návratu.“
Nyní jsme svědky dalšího barbarství v řadě – a nám bohužel selhává paměť. Kdybychom totiž měli lepší paměť, vzpomněli bychom si na to, co nám vyprávěli naši prarodiče a rodiče, a potřebu míru bychom pociťovali stejnou měrou, jakou si naše plíce žádají kyslík. Válka vše rozvrací, je to čiré šílenství; jediným cílem války je zkáza a právě zkázou se válka sama rozvíjí a rozrůstá. Kdybychom měli lepší paměť, neutráceli bychom desítky, ba stovky miliard dolarů na vyzbrojování, na nákup čím dál sofistikovanějších zbraní, na rozšiřování trhu a posilování obchodu se zbraněmi, které nakonec zabíjejí děti, ženy i starce. Vždyť se podle výpočtů jednoho významného výzkumného centra ve Stockholmu jedná o 1981 miliard dolarů ročně. Přitom právě ve druhém roce pandemie, kdy se naopak veškeré naše úsilí mělo soustředit na celosvětové zdraví a záchranu životů před virem, došlo k dramatickému nárůstu o 2,6 procentních bodů.
Kdybychom měli lepší paměť, věděli bychom, že válku je třeba zastavit v našich srdcích dříve, než se přenese na frontu. Ze srdcí je nutno vykořenit nenávist dříve, než bude pozdě.
A k tomu nám poslouží dialog, vyjednávání, naslouchání, diplomatické schopnosti, kreativita i prozíravá politika, jež dokáže vybudovat nový systém soužití, který by se již nezakládal na zbraních a jejich síle, na zastrašování. Každá válka představuje nejenom selhání politiky, ale také ostudnou kapitulaci před silami zla.
V listopadu 2019 jsem v Hirošimě – městě, které se stalo symbolem druhé světové války a jehož obyvatelé byli spolu s obyvateli Nagasaki zmasakrováni dvěma jadernými bombami – znovu zdůraznil, že využití jaderné energie pro válečné účely je dnes více než kdy jindy zločinem, a to nejen zločinem proti člověku a jeho důstojnosti, nýbrž také proti všem možnostem budoucnosti v našem společném domově. Užití jaderné energie pro válečné účely je amorální a stejně tak je amorální držení jaderných zbraní.
Kdo by si dokázal představit, že se o necelé tři roky později bude nad Evropou vznášet přízrak jaderné války? Krok za krokem tak směřujeme ke katastrofě. Kousek po kousku hrozí, že se svět stane dějištěm jedné jediné Třetí světové války. Směřujeme k ní, jako kdyby byla nevyhnutelná.
Místo toho musíme důrazně opakovat: nikoli, není nevyhnutelná! Nikoli, válka není nevyhnutelná! Jestliže se necháme pohltit monstrem, které představuje válka, jestliže dovolíme, aby toto monstrum vztyčilo hlavu a určovalo naše skutky, pak prohrají všichni – zničíme Boží tvory, dopustíme se svatokrádeže a našim dětem a vnukům připravíme budoucnost prosycenou smrtí.
Na rozhodnutí vést válku se podílejí chamtivost, nesnášenlivost, touha po moci a násilí, a tyto motivy bývají často ospravedlňovány válečnou ideologií, která opomíjí nezměrnou hodnotu lidského života, každého lidského života, i úctu a péči, jež mu náleží.
Při pohledu na výjevy smrti, které k nám přicházejí z Ukrajiny, je těžké doufat. Přesto tu jsou zárodky naděje. Existují miliony lidí, kteří po válce netouží a neospravedlňují ji, nýbrž požadují mír. Existují miliony mladých lidí, kteří nás žádají, abychom udělali vše možné i nemožné pro ukončení války, všech válek. Právě s myslí upřenou na ně, mladé lidi a děti, musíme společně zopakovat: již nikdy více válku. A společně se zavázat k budování světa, který bude mírumilovnější, protože bude spravedlivější. Vítězem se v něm stane mír, nikoliv válečné šílenství; spravedlnost, nikoliv válečné příkoří; vzájemné odpuštění, nikoliv nenávist, která rozděluje a nutí nás spatřovat nepřítele v tom druhém, kdo je jiný než my. Rád bych zde citoval jednoho italského pastýře duší, ctihodného dona Tonina Bella, biskupa apulijské diecéze v Molfetta-Ruvo-Giovinazzo-Terlizzi, neúnavného hlasatele míru, který s oblibou opakoval, že konflikty a všechny války „povstávají z toho, že se rozplývají rysy tváří“. Jakmile tomu druhému vyretušujeme tvář, můžeme dát zaznít hřmotu zbraní. Jakmile však máme toho druhého – jeho tvář i jeho bolest – na očích, nedovolí nám to použít násilí k potupení jeho důstojnosti.
V encyklice Fratelli tutti jsem navrhl, aby se peníze, jež jsou vynakládány na zbrojení a další vojenské výdaje, použily na založení světového fondu. Jeho úkolem by bylo konečně vymýtit hlad a podpořit rozvoj nejchudších zemí, aby jejich obyvatelé nemuseli vyhledávat násilná či klamavá řešení a kvůli důstojnějšímu životu nebyli nuceni opouštět své země.
Znovu předkládám tento návrh dnes, a to především dnes. Protože válku je nutno ukončit, všechny války je nutno ukončit – a války skončí pouze tehdy, pokud je my přestaneme „přiživovat“.

Z Vatikánu, 29. března 2022
papež František