Ježíš nás vyzývá přesně k tomu, k čemu vyzývají své žáky zenoví mistři. Jednou jsem pobýval v zenovém klášteře v Japonsku. Mistr vyzýval mnichy, kteří tam byli už léta, aby si osvojili to, čemu říkali „mysl začátečníka“. Podobně je jedním z Ježíšových oblíbených příkladů dítě. Pokaždé, když jsou učedníci v pokušení upadnout do své náboženské samolibosti, Ježíš před ně přivede dítě.
V Matoušově evangeliu 18,3, parafrázuji, Ježíš říká: „Říkám vám jednou provždy: Pokud se nevrátíte na začátek a nezačnete znovu jako dítě, nikdy nebudete schopni vidět novou skutečnost.“ Na jiných místech podobná rada navazuje na dosti opojnou diskusi učedníků kolem rozvodu. Právě na tomto místě Ježíš přivede dítě. (Mk 10,15) Jindy učedníci diskutují o možnosti celibátu. Jejich rozhovor je pouze v teoretické rovině a Ježíš přivádí malé dítě. (Mt 19,14) Všimněte si, kdy Ježíš radí začátečníkovi. Pokaždé, když přijímá malé děti, je to tehdy, když učedníci diskutují o tématech, která se dodnes hodí k opojným, ideologickým diskusím. Ježíš v podstatě říká, že je to ztráta času. Říká jim: „Vy nehledáte pravdu, vy se snažíte mít nade vším kontrolu.“
Ježíš říká, že jediní lidé, kteří mohou rozpoznat a být připraveni na to, o čem mluví, jsou ti, kteří přicházejí s myslí a srdcem dítěte. To je totéž co jako mysl začátečníka. Čím jsme starší, čím více jsme byli zrazováni, zraňováni a zklamáváni, tím více překážek stavíme mysli začátečníka. Vzdalujeme se bezprostřední radosti a zvědavosti malých dětí. Nikdy nesmíme předpokládat, že vidíme, a musíme být vždy připraveni vidět nově. Je však tak těžké vrátit se zpět, být zranitelní a říci své duši: „Nic nevím.“ Je to tak těžké.
Zkusme to říct: „Já nic nevím.“ Latinsky jsme tomu říkali tabula rasa. Možná bychom o sobě mohli přemýšlet jako o vymazané tabuli připravené k psaní. Zkrátka a dobře, to, co blokuje duchovní učení, je předpoklad, že už víme nebo že nepotřebujeme víc vědět. Musíme se modlit o milost mysli začátečníka. Musíme říci spolu se slepcem: „Chci vidět.“ (Mk 10,51)
Spiritualita, duchovnost je o vidění. Nejde o to, abychom si něco zasloužili nebo něčeho dosáhli. Je to spíše o vztahu než o výsledcích nebo požadavcích. Jakmile jednou uvidíme, ostatní následuje. Život žije v nás a my se učíme, jak tomuto životu říkat ano.
