Duchovní dar rozlišování (1 Kor 12,10) ukazuje, že zdánlivě dobré věci lze někdy rozpoznat jako špatné a že i zdánlivě špatné věci mohou přinášet dobré ovoce. Zpropadeně! Tento druh rozlišování vybízí lidi k myšlení typu ano/i, spíše než ke zjednodušenému myšlení buď/anebo. To je rozdíl mezi pouhými správnými informacemi a skutečným duchovním darem moudrosti (1 […]
Moc nemůže být ve své podstatě špatná, protože ji Lukáš a Pavel používají k pojmenování Ducha svatého, který je popsán jako dynamis, což je starořecký výraz pro moc (viz Sk 10,38; L 24,49; Ř 15,13; 1 Kor 2,5). „Dostanete moc, až na vás sestoupí Duch svatý. Pak budete mými svědky … až na samý konec
Hodně jsem se naučil od švýcarského psychoterapeuta Carla Gustava Junga (1875-1961). Jung spojil praktickou teologii s dobrou psychologií. Určitě nebyl nepřítelem náboženství, vlastně bych ho nazval mystikem. Na sklonku života Jung na otázku, zda „věří“ v Boha, odpověděl: „Nemohl bych říci, že věřím. Já vím! Měl jsem zkušenost, že mě uchvátilo něco, co je silnější
Stát se tím, kým jste Číst dál »
Naše stínové já je jakákoli část nás samých nebo našich institucí, kterou se snažíme skrýt nebo popřít, protože se nám zdá společensky nepřijatelná. Církev a populární média se jako na náš „hříšný“ stín zaměřují především na otázky sexuality a těla, ale to je příliš úzká definice. Větším a hlubším stínem pro západní jednotlivce a kulturu
Otec Richard zdůrazňuje, že zlo se často maskuje jako dobro, a tím ospravedlňuje nesmírnou nespravedlnost: Svět (nebo „systém“, jak říkáme dnes) je úkrytem nevědomí nebo mrtvosti, jak říká Pavel. Tomáš Akvinský i C. S. Lewis učili, že triumf zla zcela závisí na maskování. Naše ego ho musí vidět jako nějakou formu dobra a ctnosti, abychom
Zlo závisí na převleku Číst dál »
Latinské slovo limen znamená „práh“. Limitní prostor je vnitřní stav a někdy i vnější situace, kdy můžeme začít myslet a jednat novým způsobem. Je to místo, kde se nacházíme mezi, v přechodném období, kdy jsme opustili jednu místnost nebo etapu života, ale ještě jsme nevstoupili do další. Do liminálního prostoru obvykle vstupujeme, když je náš
Potřebujeme takové formy modlitby, které nás osvobodí od fixace na naše vlastní vědomé myšlenky a pocity a od ztotožnění se s nimi, jako bychom byli svým myšlením. Kdo jsme dříve, než máme své myšlenky a pocity? To je naše nahé bytí. Musíme se naučit být duchovně prázdní, nebo jak říká Ježíš ve svém prvním blahoslavenství:
Otec Richard popisuje duchovní disciplínu odpoutání jako praxi „puštění věcí, nechat je jít“ (let go): V lidech „větších než život“, s nimiž jsem se setkal, jsem vždy našel jednoho společného jmenovatele: v jistém smyslu všichni zemřeli dříve, než zemřeli – a proto jsou také větší než smrt! Zamysleme se nad tím, prosím. V určitém okamžiku byli
Spiritualita „puštění“ (let go) Číst dál »
Žijiv otevřenosti mysli,že nevím dosto ničem.Bylo to krásné….Jak tišea ne s nějakým zadáním z naší strany,ani s malým náznakem porozumění,je učiněno vše,co je třeba učinit. -Mary Oliverová Je tu jedna silná podoba biblické modlitby, kterou křesťanská tradice téměř zcela přehlíží, možná proto, že se podobá spíše něčemu, co modlitbu předchází, než tomu, co obvykle za
Duchovní síla nářku Číst dál »
Naše „naslouchání Božímu slovu a jeho zachovávání“ je skvěle ilustrováno tím, co se zdá být pro Ježíše ústřední metaforou: „Znamením Jonáše“ (Lk 11,29-30). Říká, že je to jediné znamení, které dá! (Zpozorněte, hledači zázraků, zjevení a uzdravení). Zdá se, že je ochoten urazit „ještě větší“ dav, který stojí před ním, a říká, že je to
