Mnoho současných knih o meditaci nevěnuje judaismu velkou pozornost. Ačkoli si většina autorů zřejmě uvědomuje, že v judaismu jsou i mystické prvky, jejich diskuse se obvykle omezují na kabalu a chasídské mistry. Většina knih o meditaci staví do popředí východní praktiky a v některých případech i křesťanskou meditaci, ale židovskou meditaci v podstatě ignorují. Pro ty, kdo chtějí meditaci studovat, se jedná o důležité opomenutí. Judaismus vytvořil jeden z nejdůležitějších systémů meditace a jeho opomenutí nutně znamená, že jakékoli studium meditace bude neúplné. A protože judaismus je východní náboženství, které se přesunulo na západ, jeho meditativní praxe může být navíc pro západního člověka ta nejvíce relevantní. Bez znalosti židovské meditativní praxe se ztrácí důležité pouto mezi východem a západem.
„V době, kdy Židé znovu objevují svůj hlad po spiritualitě, by se Kaplanova přehledná a důkladně zpracovaná kniha mohla stát jednou z nejdůležitějších židovských knih naší doby.“
– Harold S. Kushner
Proč meditovat?
Meditace, což je myšlení usměrňované vůlí, může být užitečná a prospěšná po mnoha stránkách. Většina lidí se naučila, jak myslet, jako malé děti a po celý svůj dospělý život nemyslí jinak, než jak myslí malé děti. To znamená, že většina lidí užívá svou mysl způsobem, který se v podstatě nijak neliší od toho, jak ji užívali, když jim bylo šest let. Prostřednictvím meditace může člověk kontrolovat myšlenkový proces a naučit se myslet novými způsoby, a získat tak nové zkušenosti mysli.
Je příznačné, že v kabale se k normálnímu způsobu myšlení odkazuje jako k „mentalitě dětství“ (mochin de-katnuth). Pokročilejší způsoby myšlení a stavy myšlení jsou oproti tomu označovány jako „mentalita dospělosti“ (mochin de-gadluth). Člověk se učí tyto metody „dospělého myšlení“ prostřednictvím meditace, která rozvíjí jeho schopnost transcendovat způsoby myšlení, jimž se naučil jako dítě.
V kapitole 1 jsme například uvedli, jak různé části mysli jednají nezávisle na sobě. Člověk se může chtít soustředit na nějaký neodkladný úkol, ale zároveň mu přicházejí na mysl jiné zájmy, které ho ruší v koncentraci. Zatímco jedna část mysli se snaží soustředit na problém, jiné části obracejí pozornost k jiným myšlenkám. Pokud k tomu dochází, soustředění není naprosté.
Z tohoto důvodu člověk obvykle využívá jen část mysli. Jakkoli se může snažit soustředit na nějakou myšlenku nebo úkol, jiné části mysli se zabývají jinými aktivitami. Někdy je zbytek mysli jen pasivní. Jindy však jiné části mysli mohou ve skutečnosti působit proti záměrnému soustředění. Pokud člověk neovládá celou mysl, nemůže se plně koncentrovat.
Lidé často uvažují o soustředění z hlediska řešení problému. To může často zahrnovat ty nejzákladnější zkušenosti. Předpokládejme například, že se snažíte vnímat krásu růže. Zároveň se do vaší mysli tlačí myšlenky na vaše podnikání. Vaše pozornost nezůstává zaměřena na růži a vy nemůžete vidět růži v její úplnosti, ve vší její kráse.
Ale je zde ještě jiný faktor, který nám brání zakoušet růži v její úplnosti. Už jsme se zmínili o spontánních obrazech, které vyvstávají v mysli a přicházejí do vizuálního pole, když jsou oči zavřené. Tyto obrazy můžeme rovněž vidět i s očima otevřenýma v temné místnosti. Jakmile si tyto obrazy uvědomíme, můžeme je vidět otevřenýma očima i v dobře osvětlené místnosti. Normálně si je neuvědomujeme, protože jsou ve srovnání s obrazy, které vstupují do mysli zrakem, velmi slabé. Přesto však jsou neustále s námi.
Nyní předpokládejme, že se snažíte ocenit krásu růže. Bez ohledu na to, jak moc se snažíte soustředit na růži, obraz růže musí soutěžit se samovolně se vytvářejícími obrazy v mysli. Je to, jako kdyby mezi vámi a růží bylo nataženo plátno vnější obrazotvornosti, které vám brání v naprosto jasném vidění.
V meditativním stavu je však možné vypnout vnější vlivy a úplně se soustředit na růži. Jak ještě uvidíme, s pomocí tréninku může člověk vypnout samovolně se generující obrazy, a plátno tak odstranit. Krása květiny, která se ukáže v těchto vyšších stavech vědomí, není lákavá pro někoho, kdo ji nikdy nezakusil. Vše, co k tomu mohu říci, je to, že růže skutečně jako by vyzařovala krásu. To může být pravda i o čemkoli jiném, co na světě existuje.
Dalším důležitým cílem meditace je tedy zvýšení vědomí a vnímaní. Čím větší část vědomí se zaměřuje na nějakou zkušenost, tím je tato zkušenost silnější. Když se každá buňka v mozku věnuje prožívání růže, zkušenost růže je pak nepopsatelně odlišná od zkušenosti v normálním stavu vědomí.
To probíhá jedním ze dvou způsobů. Nejjednodušším způsobem, jímž probíhá meditace, je ztišení všech částí mysli, jež se nesoustředí na bezprostřední zkušenost. V tomto případě se neposiluje zkušenost přímo, ale odstraní se všechny rušivé zásahy. Můžete se tak dívat na růži při stejné úrovni vědomí jako dříve, ale bez mentálních rušivých šumů bude vypadat mnohem živěji. Trochu se to podobá snaze vyladit slabě slyšitelnou rádiovou stanici; i když nemůžete zesílit zvuk, když eliminujete rušivé šumy, slyšíte ji jasněji. Tento způsob meditace se lze naučit pomocí většiny meditativních technik a na nižších úrovních je to nejsnáze dosažitelný stav vědomí.
Druhý způsob, jímž meditace může zesilovat zkušenost, spočívá v zaměřování větší části mysli na tuto zkušenost. S tím, jak člověk získává s meditací stále větší zkušenost, se nakonec může naučit zaměřovat celou mysl na jednu věc. Je to analogické zesílení zvuku na přijímači nebo používání systému s větší věrností. Na tuto úroveň se lze dostat v pokročilejších stadiích meditace a člověk ji může využívat k uplatnění celé síly své mysli k čemukoli, po čem touží.
Žádný z těchto způsobů meditace samozřejmě není možný bez druhého. Když utlumujete jiné oblasti mysli, zároveň také zaměřujete na zkušenost větší část své mysli. A naopak, zaměřování větší části mysli na nějakou zkušenost téměř vždy vyžaduje zablokování jiných zkušeností a myšlenek.
Toto zvýšené vědomí lze využít mnoha způsoby. Díky meditaci můžeme mít větší a jasnější vědomí o světě kolem nás. Při pozorování například růže v meditativním stavu vědomí v ní můžeme vidět mnohem více, než bychom jinak viděli. Bylo řečeno, že člověk může vidět v zrnku písku celý vesmír. Ve vysoce meditativních stavech je to skutečně možné. S rostoucí schopností koncentrace si člověk uvědomuje subtilní fenomény, které jsou jinak nepostřehnutelné. Tak se svět meditujícího člověka stává mnohem bohatší než svět těch, kdo tuto zkušenost nikdy neprožili.
– ukázka z knihy Židovská meditace
Rabín Aryeh Kaplan se narodil v New Yorku a získal vzdělání v ješivách Tora Voda’as a Mir v Brooklynu. Po letech studia v jeruzalémské ješivě Mir byl vysvěcen předními izraelskými rabínskými autoritami. Získal také magisterský titul z fyziky a byl zařazen do seznamu Who’s Who in Physics ve Spojených státech. Během své spisovatelské kariéry trvající pouhých dvanáct let si rabín Kaplan získal pověst jednoho z nejúčinnějších, nejpřesvědčivějších, nejvzdělanějších a nejplodnějších vykladačů judaismu v anglickém jazyce. Zemřel 28. ledna 1983 ve věku 48 let.
