Dnes bychom Vám rádi představili knížku pohádek folkloristy a etnografa Oldřicha Sirovátky. Kniha Větře černý větře ty máš větší sílu nad mraky? obsahuje lidové pohádky jako O prasátku s červenou pantličkou a stříbrným zvonečkem, Jak houser oklamal lišku, O chytré lišce, hloupém havranu a ještě hloupějším vlkovi, Jak svět odplácí, O cukráčkovi, Jak šlo vejce na vandr, O Bejvalíčkovi, Jak sedlák vyzrál na vlka a mnoho dalších. Knížku doprovází půvabně svojské obrázky Dory Lukášové.
Níže si můžete přečíst ukázku z knížky:
O cukráčkovi
Žil jeden cukrář a cukrářka a měli všeho dost, nač jen pomyslíte, jen neměli žádné děti. To je tuze mrzelo a častokrát si říkali:
„Kdybychom měli synáčka nebo holčičku, bylo by nám na světě veseleji.“
Až jednou cukrář povídal:
„Milá ženo, já toho synáčka udělám.“
A celý den dělal z cukrového těsta, z hrozinek, mandlí a z čokolády chlapečka. Když ho večer donesl domů, žena spráskla ruce a volala:
„Ten je krásný!“
Ten syneček byl celý bělounký jako padlý sníh, oči mu svítily jako hrozinky a vlásky měl tmavé jako čokoládová poleva. Říkali mu Cukráček a měli ho tuze rádi.
Cukráček rostl jako z vody, mluvil a běhal jako jiné děti, a když vyrostl, začal chodit do školy.
Jednou v létě šly děti k potoku, naskákaly do vody a volaly:
„Cukráčku, pojď se taky koupat!“
Cukráček se svlékl, pomalu vlezl do vody — a vtom se to stalo! Jak se ho voda dotkla, cukrové těsto se začalo rozpouštět, čokoládové vlásky se roztekly a celý Cukráček se rozplynul v potoce.
Bylo po Cukráčkovi — a je i po této pohádce.
Oldřich Sirovátka se narodil 8. září 1925 v ukrajinské Teresvě, kde jeho otec, bývalý legionář v Itálii, sloužil jako praporčík na četnické stanici. P maturitě byl zaměstnán jako pomocný hornický dělník v oslavanském dole Kukla. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně vystudoval filozofii, český jazyk a národopis.
Svůj odborný zájem zasvětil slovesnému folkloru v celé šíři, nejen jeho nejrozsáhlejším žánrům, tedy textové části lidové písně a her lidového divadla, pohádce a pověsti, ale pozornost věnoval i malým formám lidové slovesnosti, které jinak nestály v popředí dobového výzkumného trendu, např. spontánní pouliční nápisy, anekdoty či vzpomínková vyprávění ze života.
